Druhy licenčních smluv

Články na tomto blogu nejsou dále aktualizovány. Pro aktuální informace o licenčních smlouvách přejděte na www.jindrasulcova.cz.

Mezi nejfrekventovanější druhy licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví patří:

LICENCE VÝHRADNÍ (VÝLUČNÁ), NEVÝHRADNÍ (NEVÝLUČNÁ), SÓLOVÁ A EXKLUZIVNÍ

Při poskytnutí výlučné (výhradní)  licence se poskytovatel licence zavazuje, že neposkytne předmětné právo jakékoli třetí osobě a zároveň nebude předmětné právo užívat ani sám.

Nevýlučná (nevýhradní, jednoduchá) licence vlastníka předmětu průmyslového vlastnictví nijak v užívání resp. nakládání s předmětným právem neomezuje, poskytovatel licence může tu samou licenci poskytnout jakékoli třetí osobě a zároveň smí předmětné právo užívat i sám.

Sólová licence - poskytovatel nesmí udělit stejnou licenci třetím osobám, sám však předmětný nehmotný statek užívat může.

Exkluzivní licence - nevýlučná licence, která je udělena výhradně a pouze jednomu subjektu, čímž je tomuto při realizaci licence poskytováno exkluzivní postavení na trhu.

ČISTÁ, SMÍŠENÁ A SDRUŽENÁ LICENCE

Čistá licenční smlouva upravuje pouze licenci samotnou.

Smíšená licenční smlouva obsahuje kromě licenčních ujednání ještě další s předmětem licence související ujednání.

Prostřednictvím sdružené licenční smlouvy dochází současně k přenechání užívání více nehmotných statků (tj. např. ochranných známek, průmyslových vzorů etc.) najednou, neboli jednou smlouvou dochází k poskytnutí více licencí.

VZÁJEMNÁ BEZÚPLATNÁ LICENCE (cross licensing)

V případě vzájemné bezúplatné licence se obě smluvní strany ocitají jak v postavení poskytovatele (vlastníka práv) tak v postavení nabyvatele (licenciáta) - vždy ve vztahu k jinému právu.

Tyto licence se budou typicky vyskytovat v případě potřeby urovnání narušených vztahů mezi vlastníky práv, jejichž cílem není získat majetkový prospěch, ale zajistit uklidnění napjaté situace.

Přestože se tento typ licence uplatní zejména v patentových věcech, nevylučujeme ani jeho výskyt v rámci známkové agendy.

NUCENÁ A ZÁKONNÁ LICENCE (compulsory license)

Nucenou licencí je nevýhradní licence k patentu, jejíž uzavření bylo nařízeno příslušným úřadem na ochranu průmyslového vlastnictví. Podmínky, za kterých je možné  uložit vlastníku patentu nucenou licenci, upravují jednotlivé národní předpisy na ochranu vynálezů samostatně. V obecné rovině se však jedná o tak závažné a naléhavé situace, kdy je třeba upozadit práva indivuduality - vlastníka patentu - ve prospěch zájmů celku. Česká úprava viz § 20 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

Naproti tomu zákonná licence se vyskytuje v autorském právu, kdy zákon definuje případy, kdy je možné užívat autorská práva aniž by k tomu bylo zapotřebí smluvní licence. Nejedná se o žádný mimořádný stav, ale o užití díla v přesně vyjmenovaných případech, které vychází veřejného zájmu. Právní úprava zákonných licencí viz zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

LICENCE K PŘIHLÁŠCE, LICENCE K REGISTROVANÉMU PŘEDMĚTU

Praktické rozlišování licencí zejména ve vztahu k patentovým právům, kde pravidelně dochází k udělení ochrany patentem až po uplynutí velmi významné doby od podání přihlášky.

V případě licencí k ochranným známkám nemá toto dělení ani teoretické uplatnění, licenční smlouva k přihlášce je vyloučena.

SUBLICENCE (PODLICENCE)

Sublicence je převod práv vyplývajících z udělené pasivní licence na třetí osobu, která bude dále samostatně vykonávat práva a povinnosti dle sublicenční smlouvy (ať již souběžně s nabyvatelem licence nebo ne).

DĚLENÍ LICENCÍ PODLE TYPU NEHMOTNÉHO STATKU

Licence lze rozlišit i podle typu nehmotného statku – patentová, známková, k průmyslovému vzoru nebo třeba k obchodnímu tajemství.  U některých průmyslových práv je licence výslovně vyloučena (kolektivní ochranné známky nebo označení původu výrobku či zeměpisné označení).

Samostatný typ licenční smlouvy představuje autorskoprávní licenční smlouva, tou se však na těchto stránkách nebudeme zabývat.